Vůně stájí a krása těchto ušlechtilých tvorů mě doprovází životem už hodně let.... Začalo to před x lety, kdy mě naši přihlásili do oddílového kroužku v malšovické jízdárně. Dodnes stojím za tím, že by každý budoucí jezdec měl nejdříve podstoupit výcvik v nějakém oddíle, kde ho naučí kromě jízdy na koni i pořádku a disciplíně! Jméno Liana patří té, na kterou nikdy nezapomenu a děkuju:) Po nástupu na střední jsem dostala nabídku na ježdění na velšské klisně jménem Riki v Roudničce. Lákalo mě nové prostředí a nový kůň, v jejím případě tedy pony. Riki byla krásná a tvrdohlavá kobyla. Ona učila mě a já ji :) Po nějaké době jsem si ji odkoupila a odvezla domů. Stala se mým prvním koněm! Současně s ní jsem tři roky závodila za školu na klisně jménem Chuanta. Chuanta nazývaná též Lochneska byla obrovksá ryzka, s velkým srdcem pro skákání. Naučila mě mnoho z parkurů a ukázala jaký je to ten pocit vítězství. Byla naprostý profík na parkuru a domů jsme dovezly hodně mašlí :)) Dnes na statku stojí její syn Cháron, přesná kopie své maminky. Chuanta odešla před pár lety po zdravotních komplikacích..Nikdy na tuhle bábu nezapomenu.. Jak jsem rostla a moje nohy byly čím dál delší a Rikča pořád stejně vysoká, dostala jsem nabídku na koupi jejího syna Jerryho. Jerry byl nádherný valášek, vyšší než mamka v okouzlující barvě palomino. Nabídku jsem přijala a nějakou dobu měla oba dva doma. Po roce jsem Rikču prodala do jedné koňské rodiny pro jejich malého syna. Stala se členem rodiny, kterej jim lezl skoro až do obýváku:) S Jerrym jsem začala více pracovat a zůčastnili jsme se jak závodů tak hubertových jízd. Pak jsme se přestěhovali za prací na vysočinu a z jednoho poníka jsem měla najedou 11-ti hlavé stádo koní. Pracovala jsem na agroturistické jízdárně, přes prázdniny mě pomáhali holky co k nám jezdili na brigády a mimo sezónu jsem jezdila sama. Byla to dřina a zároveň krásná práce. Kůň jménem Achilles byl mým parťákem a spolu jsme nejen brali turisty na vyjížďky, ale i se zkoušeli připravovat na závody. Byl to dlouhý, obrovský valach, který mi hodně připomínal Chuantu, asi proto si tak rychle získal moje srdíčko. Za pár let jsme se s Jerrym vrátili zpět do HK. Už né domů, ale zpět do Roudničky. Dokud jsem měla Jerryho, nikdy jsem nepřemýšlela o dalším koni a jednou jsem se byla podívat u kamarádky nedaleko České Lípy a kromě své kobyly mi ukázala dva nováčky.Oba Holštýni jak polena,jeden jak druhej, ač maminka byla ČT, tatínek byl na první pohled znát! Rocky po Ramiro 47, úchvatný mohutný valach... Za pár týdnů telefonát, "Nemáš zájem? Rocky je na prodej"...Dlouho jsem se nerozmýšlela a zanedlouho se vezl k nám do stáje. On byl perla mezi koňmi, alespoň v mých očích. Od přírody nádherně stavěnej, dobře krmitelnej a těžce jezditelnej- prostě Ramirák!! Bohužel krása a talent v životě není všechno a jak mi ho rychle osud dal, tak mi tu moji radost rychle vzal...Rockymu byla zjištěna těžká artróza. Sportovní kariéra tohoto koníka nikdy nezačala a odjel si v 5 letech užívat důchod ke Kačence!Děkuji Kátě za péči o něj a jemu, že s tou nemocí tak dobře bojuje, ač nikdy nebude vítězem...:( Po Rockyho diagnóze se mi v hlavě honilo tolik myšlenek, že jsem v jednu chvíli chtěla s koňmi definitivně přestat..Ale pořád tu byl Jerry a ten by mi neustále připomínal to co celej život miluju! Moje sportovní ambice ani po tak velkém sklamání nevyprchaly..A proto jsem se rozhodla dát si novou naději v to, slyšet znovu cinknutí zvonku a překonat několik skoků s novým čtyřnohým parťákem. Člověk by nevěřil kolik koní je na prodej na naší inzerci..Pak ale přišla nabídka vzít si do pronájmu mladou kobylu. Řekla jsem si proč ne. Tady by jste viděli, že jsem nevybírala podle vzhledu, snad mě přemluvilo mé druhé já ať si tu chuděru vydrbanou odvezu do naší stáje.:) A tak se stalo..21.8.2007 opustila Grace vesnici jménem Pustina a přestěhovala se k nám do stáje..Grace byla tehdy 6-ti letá, bílá klisna, pravým jménem Ceta. Po Hannoverském hřebci 2616 Gottward a ČT mamince Cesmína. Velmi šikovná, rychlá, učenlivá, rozmazlená, paličatá a poctivka nad skokama! Tak bych definovala tuto "krasavici" s nepříjemnou Letní vyražkou..S kterou rok od roku bojujeme čím dál víc úspěšněji! U koní mi nešlo o to jak vypadají, znám dost případů, kdy koně můžou nablejskat jak chtějí a stejně se budou plácat s jeho talentem daleko daleko za náma... Paní Bílá se stala moji velkou přítelkyní, kterou jsem naučila žít, s tím to nepříjemným handicapem a díky tomu jsme tam kde jsme ...